Začalo to nevinně 2. část

21. června 2013 v 10:28 | Marky |  Naše povídky
Po dlouhé cestě jsme konečně dorazili na místo. Celá šťastná vypadnu z auta, z kufru si vezmu batoh, ve kterém mám notebook, učení a pár věcí na sebe. Máma s Ivanem si vezmou svoje zavazadla a jdou první do jakéhosi domu, spíš jen takové dřevěné chaty, která se mi ani trochu nelíbí. No jasně, že mě to nenapadlo dřív. To je jeho chata a máma s ním evidentně chodí. Jdu za nimi, a když vejdu do vnitř, tak mě do nosu uhodí jakýsi zápach, který není ani trochu příjemný. Rozhlížím se po domě, abych našla pokoj, ve kterém budu moc přežít víkend. Stojím v obýváku a jen slyším Ivana, jak na mě volá, ať jdu nahoru a najdu si pokoj, ve kterém budeš spát. My se zatím jdeme projít, tak se tu porozhlédni. "Super", pomyslím si, "aspoň nebudu muset spát někde v obýváku anebo s nimi."
Přijdu do pokoje a vidím dvě postele. Zaberu si tu u okna. Taky jak jinak. Vždycky jsem měla ráda výhled přímo z postele. I když nevím, jestli se tomuhle dá říkat výhled. Louka, která je celá zpustošená a není vůbec hezká jako ty louky u nás. Když vynechám výhled a Ivana, tak si myslím, že tu bude docela fajn. Ty dva dny to tady přežiju. Doufám. Je sedm hodin a máma s Ivanem nikde. Najdu koupelnu a dám si sprchu. Lehnu si do postele s knížkou v ruce a čtu knihu, kterou potřebuju na svůj referát do školy. Docela jsem se do toho zažrala, takže bylo asi půl devátý, když mi zvonil mobil. Máma, tak zrovna na ni mám náladu. Zvednu to, nejsem taková, abych jí to nezvedla, ale nechce se mi. Prý se zdrželi v nějakém klubu a dorazí později. Položím telefon a slyším nějaké kroky dole v obýváku. Máma nebo Ivan to určitě nebudou, tak kdo to může být? Honí se mi mojí hlavou. Opatrně sejdu dolů, trochu rozklepaná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama