Naše povídky

Začalo to nevinně 4. část

5. července 2013 v 4:21 | Marky
Trochu jsem se zatřásla a schoulila jsem se do klubíčka, protože mi byla zima a deku jsem ještě neobjevila. "Je ti zima?" Zeptal se mě. "Lhala bych, kdybych řekla, že mi je teplo." Sakra, proč musí mít tak krásný úsměv? Z tašky vylovil mikinu, podal mi ji a posadil se ke mně na postel. Zazvonil mi telefon. Usmála jsem se, protože mi volala moje nejlepší kamarádka ze základky, se kterou jsem si minimálně půlku cesty esemeskovala. Bohužel jsme se museli rozdělit a jít každá na jinou školu do úplně jiného města. Jsem ráda, že ji mám. "Ahoj Loli" Na začátku jsem asi trochu přeháněla, tak špatný jméno nemám, Loliana je horší jméno, ale na jméně nesejde. "Ahoj Sim" "Promiň, ale teď se to moc nehodí, zavolám ti zítra, ano?" Dobře, tak se měj hezky a určitě zavolej." "Dobře, tak páá a sladké sny zlato." "Děkuji, tobě taky broučku" No jo, to bychom nebyli my, abychom si neříkali takhle. Maty se na mě podíval "Kamarádka anebo tvoje přítelkyně?" Kamarád... Ani jsem to nedořekla "Ty si myslíš, že jsem lesba?" "Podle rozhovoru to tak vyznělo." "Co posloucháš cizí rozhovory?" A usmála jsem se. "Já jsem neposlouchal, ale nedalo se to přeslechnout." Oba jsme měli úsměvy od ucha k uchu. "Tohle byla jen moje nejlepší kamarádka ze základky." "Takže nikoho nemáš?" "Jestli se nepočítá můj růžovej méďa, kterého jsem nechala doma, tak ne." Dali jsme se do hlasitého smíchu. "Jdu pro deky, už bychom měli jít spát. Je pozdě." "Dobře, chceš pomoc?" "Ne, to je dobrý, ale díky." Zase se na mě usmál. Bože, proč se musí pořád tak usmívat? Nedá se to vydržet. Nejradši bych ho políbila, ale to nemůžu. Přišel zpátky do pokoje. " Chceš radši teplejší deku?" "Mně je to jedno." "Já jen, aby ses celou noc neklepala zimou, to bych tě potom musel jít zahřát." On snad se mnou flirtuje, pomyslela jsem si a ta myšlenka se mi moc líbila. "Tak mi dej radši tu teplejší." Připravila jsem si postel, zatímco byl Maty v koupelně a sundala jsem si kalhoty, ve kterých bych nemohla spát. Nesnáším ten pocit, ani ponožky nemůžu mít. Maty přišel jen v trenkách a tričku, které si stejně potom sundal. Zhasnul a zalezl pod peřinu. "Dobrou noc Simi." "Dobrou Maty." A šlo se spát. Stejně jsem nemohla spát, pořád jsem musela myslet na něho…

Začalo to nevinně 3. část

28. června 2013 v 7:12 | Marky
Uvidím nějakého kluka, jak stojí a rozhlíží se. Něco nebo někoho hledá? "Co tady chceš?" Zeptám se. "Přijel jsem na víkend, protože to táta chtěl." Myslím, že můj pohled na něho musí být k smíchu. Přistoupil ke mně, podal mi ruku a řekl: "Jsem Maty." Přijala jsem jeho ruku, ale nezmohla jsem se na nic víc, než na jen na "Simona". Při pohledu na něho jsem se utopila v jeho krásně velkých, hnědých očí. Odešel nahoru a vešel do pokoje, ve kterém trávím víkend. "Počkat, ty budeš se mnou v pokoji?" "Kde jinde? V obýváku určitě ne." A usmál se na mě. Sedla jsem si na svoji postel a zírala na něho. Myslím si, že to muselo vypadat divně. Ale co, mně je to vlastně jedno. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se do něho zamilovala. Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled. Je pravda, že to bylo až spíš na druhý pohled, ale stejně. Sedl si taky na postel. Zase se usmál a zeptal se mě, kolik mi je a kam chodím na školu. Nechtěla jsem být zase tak stručná, tak jsem se malinko rozpovídala. "Je mi 16, ale za měsíc mi bude 17. Chodím na gympl, protože jsem nevěděla, kam jinam bych měla jít a ani teď nemám udělanou představu. A co ty?" Vloni jsem skončil gympl a chtěl jsem jít makat, tak makám, dělám na stavbě všude možně, ale přemýšlel jsem, že si dám přihlášku na vejšku. Když si ke svému věku přičteš čtyři roky, tak už budeš vědět, teda jestli nemáš problém s matikou?" A zase se na mě tak pěkně usmál a musela jsem se začít smát. Přidal se ke mně. Myslím, že se ledy prolomily...

Začalo to nevinně 2. část

21. června 2013 v 10:28 | Marky
Po dlouhé cestě jsme konečně dorazili na místo. Celá šťastná vypadnu z auta, z kufru si vezmu batoh, ve kterém mám notebook, učení a pár věcí na sebe. Máma s Ivanem si vezmou svoje zavazadla a jdou první do jakéhosi domu, spíš jen takové dřevěné chaty, která se mi ani trochu nelíbí. No jasně, že mě to nenapadlo dřív. To je jeho chata a máma s ním evidentně chodí. Jdu za nimi, a když vejdu do vnitř, tak mě do nosu uhodí jakýsi zápach, který není ani trochu příjemný. Rozhlížím se po domě, abych našla pokoj, ve kterém budu moc přežít víkend. Stojím v obýváku a jen slyším Ivana, jak na mě volá, ať jdu nahoru a najdu si pokoj, ve kterém budeš spát. My se zatím jdeme projít, tak se tu porozhlédni. "Super", pomyslím si, "aspoň nebudu muset spát někde v obýváku anebo s nimi."
Přijdu do pokoje a vidím dvě postele. Zaberu si tu u okna. Taky jak jinak. Vždycky jsem měla ráda výhled přímo z postele. I když nevím, jestli se tomuhle dá říkat výhled. Louka, která je celá zpustošená a není vůbec hezká jako ty louky u nás. Když vynechám výhled a Ivana, tak si myslím, že tu bude docela fajn. Ty dva dny to tady přežiju. Doufám. Je sedm hodin a máma s Ivanem nikde. Najdu koupelnu a dám si sprchu. Lehnu si do postele s knížkou v ruce a čtu knihu, kterou potřebuju na svůj referát do školy. Docela jsem se do toho zažrala, takže bylo asi půl devátý, když mi zvonil mobil. Máma, tak zrovna na ni mám náladu. Zvednu to, nejsem taková, abych jí to nezvedla, ale nechce se mi. Prý se zdrželi v nějakém klubu a dorazí později. Položím telefon a slyším nějaké kroky dole v obýváku. Máma nebo Ivan to určitě nebudou, tak kdo to může být? Honí se mi mojí hlavou. Opatrně sejdu dolů, trochu rozklepaná...

Začalo to nevinně 1. část

14. června 2013 v 7:35 | Marky
Když mi moje matka oznámila, že na víkend pojedeme na výlet, docela mě tím vyděsila. Nikdy se o mě nezajímala, tak co tak najednou? Abyste rozuměli, před třemi roky se moji rodiče rozvedli a táta zmizel do ciziny. Jsem ráda, když ho vidím dvakrát ročně. Mám starší sestru, která se doma moc nezdržuje. Občas na noc, ale radši si žije svůj život. Nedivím se jí. Já jsem vysoká zelenooká brunetka se jménem Simona. Blbější jméno mi opravdu nemohli vymyslet. Nejsem ani ošklivá, ani hezká. Díky pravidelné docházce do fitka, mám docela vysportovanou postavu. Chodím do prvního ročníku na gympl, kde se mi líbí jeden kluk, ale je ze třeťáku a ani o mně neví. Kamarádka mi sice říká, ať za ním jdu, ale nemám tolik odvahy. Stejně bych se před ním jen ztrapnila. Proč by se tahal s prvačkou, kdyby mohl mít spoustu holek z jeho ročníku?
Ale zpátky k našemu výletu. Moc se mi to nezdálo. Jen já a ona. No nic, musela jsem souhlasit. V pátek odpoledne mě máma vyzvedla u školy a se sbalenou taškou jsme jeli do Krkonoš nebo někam tam. Aspoň, že jsem se s ní nemusela bavit. Koukat z okna a poslouchat muziku je rozhodně zábavnější. "Ale počkat, tady něco nehraje" uvědomila jsem si v půli cesty. Proč zastavuje, když to není potřeba? A proč jsem si musela sednout do zadu? A co to je za chlapa?! Muž v černé bundě a s taškou, která je samozřejmě taky černá, nastupuje do našeho auta. Máma na mě promluví " tohle je Ivan Plusák a pojede s námi na víkend na chatu. Zírám s otevřenou pusou, když se nakloní k mámě a políbí ji. Utěšuju se tím, že se s ním nemusím bavit, i když se evidentně snaží se mnou konverzovat. Moc mu to neulehčuji. Na všechny jeho dotěrné otázky odpovídám ano, ne, možná…

Začalo to nevinně - úvod

7. června 2013 v 9:01 | Marky
Ráda čtu a taky si ráda představuju věechny ty příběhy, které se odehrávají v knize. Ráda si vymýšlím svoje příběhy, které se mi promítají v hlavě, jak nějaký film. Tak proč to mít jen v hlavě, když to jde napsat a podělit se s tím?
Nevím jak to mám nazvat, ale první série se bude jmenovat Začalo to nevinně.
Na první díl se můžete těšit hned přístí pátek. Doufám, že to bude někdo číst, i když o tom pochybuju, ale když si to přečtěte, tak napište svůj názor. Budu jen ráda :)

 
 

Reklama